úterý 13. června 2017

Z vypeceneho Montrealu

V zachvatu euforie a plneni dalsich povinnosti jsem zapomnela informovat moje drahe blogove publikum o uspesne napoprve slozene zkousce pravnicke komory! Pokud po mne zase nebude nekdo chtit nejakou novou schopnost, nedojde k administrativni chybe na Uradu francouzskeho jazyka Quebecu, nebo se zase nezblaznim do nejake pitomosti, mela by to snad byt moje posledni zkouska. A ze jich bylo! Posledni etapou je staz, ktera zacina koncem cervence. Jeji narocnost me sice desi, ale je to posledni policko v seznamu.

V mezicase se v Montrealu vystridala snad vsechna rocni obdobi, pricemz se pridalo i obdobi destu. Pred par tydny se zacalo i v me budove znovu topit, aby nasledne prisla saharska vedra, znasobena absolutni nevetratelnosti meho bytu.
Stehovani je na spadnuti a uz se nemuzu dockat, az dam do provozu tu prastarou « motelovou » klimatizaci, ktera kazi veskery esteticky dojem meho noveho bytu, ale momentalne je pro me vidina jakkoliv nevzhledne klimatizace spodobnitelna s oazou v pousti. Zitra ma ale zase prijit jaro a pak se na tri dny ozvat obdobi destu, takze bude chvilku klid. Doufam, ze pristi tyden nezamrznou memu autu kola v kaluzi.


Grand Prix v Montrealu (na nemz jsem samozrejme nebyla) pocasi pralo, ale zato se ozval « system », coz je pro kazdeho cloveka, ktery pricichnul k frankofonnimu svetu, neco co pravdepodobne spada pod juristickou force majeure, aneb zasah shury. Temer karikaturne tam, podle zprav z medii, ktere jsem pobavene hltala, dochazelo ke kontrole listku. Tak to, ze se dve hodiny cekalo na vstup, protoze listky koupene pres internet necetl stroj, to nikoho neprekvapi. Ze pote stroj necetl ani original vstupenky zakoupene v kamennych prodejnach, to bylo jen usmevne. Ale ze na budku kontroloru vstupenek nakonec spadl strom, to me dostalo. Toho by nedosahli ani ve Francii. Ale aspon me to presvedcilo o tom, ze me Quebec porad muze pobavit. Finalni den zavrsily americke slecny pod mym oknem, ktere mely vsechno krom kalhot a vcetne klobouku s napisem Canada a asi dve hodiny se samy fotily na kapote jejich stare Dodge. Tresnickou na dortu ale bylo to, ze jim vubec nevadilo, ze maji na prednim okne pokutu za parkovani. Ochotne je tam fotila i mistni pani, ktera tu postupem casu meni verejny parcik v ochocenou zahradku. (Od soboty mam pod druhym oknem obludny hydrant s vodou na zalivani! Centrum Montrealu tak zacina vypadat jako zahradkarska oblast.) I pres tuto neunavnou a chvalihodnou ekologickou cinnost jsem ji bohuzel musela klasifikovat jako mirne vysinutou a to nejen proto, ze obcas chodi po McGillu a vede debatu sama se sebou a hrozne gestikuluje (a i pres ten hydrant). Pricinou teto diagnozy je den, kdy jsem se vecer vracela z auta domu a byla priserna bourka. Zcela slita pani me zastavila a zeptala se me, jestli nevim, jake na vecer hlasi pocasi.


Z Montrealskych novinek je to prozatim vse. Z krabic a izolep zdravim vsechny doma a moc se tesim na vychlazenou tocenou Kofolu!

středa 3. května 2017

"Ted uz tomu rozumis?"

Nez zacnu ty moje litanie, musim poznamenat, ze pokazde, kdyz otevru muj blog, konstatuji, ze vypada jako z roku 1998. Pro ty, kteri tohle poznamenavaji uz dlouho : ja vim, ale neumim to zmenit a nechce se mi aplikovat nejakou nepeknou konvencni sablonu. Takze se smirme s kombinaci lineho konzervatismu a me neschopnosti, ze kterych status quo casto vznika.  

Mam pocit, ze jsem jako Platonovi muzi prave vylezla z jeskyne a objevuju normalni zivot. Napriklad me prekvapilo, ze uz bych mela vymenit zimni gumy na letni. Mam na to objevovani a dohaneni beznych cinnosti dva dny a i pres ukoncenou zkousku mam porad tendence jit otevrit nejaky ten zakonik, aspon jako kulisu pri jidle.
Kdyz se rozzari vychodni Montreal


Po prisernych ctyrech mesicich, hruzne strave, obrovskem stresu a znovu prijeti Redbullu z exilu* za hlasiteho omlouvani a premlouvani, aby na me zase pusobil, jsem dnes po navratu domu mohla vyjimecne zasednout ci zalehnout bez vycitek svedomi. Dneskem skoncila druha petihodinova zkouska pravnicke komory. Vysledky neznam a jeste nejakou dobu znat nebudu, ale ten pocit, ze si muzete dat bez vycitek pauzu uz ani neznam. Prestavka bude trvat presne dva dny, protoze po dvou dnech pravnicka komora publikuje temata dalsi zkousky, ktera je za mesic, a kterou muze kdokoliv z nas za trest schytat a pujde o vsechno. Takze jsem si objednala korejske kure a syrove tycinky. Kdyz uz mam ten zaludek znicen kavou a redbullem, tak me jeden extra palivy korejsky fast food prece nezabije. Mozna bude mit i lecive ucinky.

Stav meho bytu po techto pekelnych ctyrech mesicich uz nekdy po druhem mesici presahl i tezce liberalni prah zdravotni (ne)zavadnosti. Dopadla jsem i tak, ze jsem si vcera musela koupit ponozky, abych mela v cem jit na zkousku – prani ve verejne pradelne meho tunoveho pradelniho kose v tomto obdobi, kdy je i mrknuti prilis dlouhou ulejvarnou, opravdu nepripadalo v uvahu. Za tu dobu jsem ale i tak, chte nechte, musela resit dve pojistne udalosti na aute (skoda za 5000$ - dvakrat jsem nasla auto u me v ulici rozbite, jednou pluhem, jednou nejakym… Quebecanem), hledani bytu, navstevy potencialnich zajemcu u me v byte, pobyt na pohotovosti s propichnutou rukou… To vse je jen dalsi sociologickou zkusenosti, jejiz osobni zavery si uchovavam v hlave a diky nim tu prezivam i ty nejstupidnejsi situace. Az zacnu trpet samomluvou, pravdepodobne mi odeberou muj imigracni status za nevdek.

Par perlicek mi ale z tohoto obdobi zustava. Napriklad navsteva u realitniho maklere, ktery me nechal 15 minut na desti, protoze na me zapomnel, potom me temer sprdnul po telefonu a pak pred majitelkami bytu zaryte tvrdil, ze “nastesti prisel jen o pet minut pozdeji”… Zaver, ze v lidech vyvolavam tendenci delat ze me pitomce, jsem konstatovala uz tak pred dvaceti lety. Jen me fascinuje, jak se ta tendence stale prohlubuje. Samozrejme mam na tom podil, ale i tak je tento pristup pro me nepochopitelny. Dnes napriklad, pred zacatkem zkousky, si moje sousedka v sale pro nekolik tisic lidi vsimla, ze me zna, protoze jsme spolu byly ve tride. Zacala hlasity monolog s vysokym a stiplavym hlasem, jaky maji jen zeny v Quebecu. Mluvila o tom, jak byla hrozna pondelni zkouska a o tom, jak prave objevila tabulky trestnych cinu. “To ja urcite pouziju behem zkousky, to je moc uzitecna vec.” Nasledne mi jako skolakovi zacala tabulky, se kterymi se snad uz i sprchuju, vysvetlovat, pricemz si spletla zakladni pojmy. Protoze by tim podelala cely potencialne pozitivni efekt tohoto vyjimecne povoleneho didaktickeho materialu na jeji zkousku, opravila jsem ji a vysvetlila, jak musi v tabulce cist o trestech a o ruznych typech provineni. Coz si vyslechla, dala mi par otazek, na nez jsem ji odpovedela. Nacez to zavrsila otazkou: “Ted uz tomu rozumis?”

Prestoze je zkouska pravnicke komory v Quebecu nocni murou asi kazdeho, kdo k pravu v teto provincii jen pricichne, nekteri maji ocividne jine priority. Slecna prede mnou napriklad prisla na zkousku, na niz je striktni zakaz nosit nepovolene predmety, pet paru znackovych dioptrickych bryli, pricemz si je v urcitem intervalu jednou za cas behem zkousky vymenila, asi aby stale i pri tom debaklu vypadala sik. Zbyvajicich pet set sklonenych hlav by ji urcite neodpustilo, kdyby na otazku 14 nemela bryle Dolce. Ale, kdo vi, treba existuje tolik specifickych ocnich vad, vsechny se projevujici v intervalu peti hodin a behem cteni, ktere potrebuji tolikero znackovych bryli… A vlastne - mela bych si z toho pravdepodobne odnest ponauceni ohledne stylu. Vzhledem k tomu, ze si muj mocovy mechyr usmyslel, ze dostane zanet prave v obdobi druhe zkousky, muj outfit se tomu musel prizpusobit. Protoze zanet mocovych cest vam opravdu nalajnuje zivot, minutu po minute. A kdyz musite povinne nekde pet hodin v kuse sedet, musite se ujistit, ze vam je opravdu teplo na zada, abyste netravili na toaletach vice casu nez nad zkouskou. Coz jsem udelala a podle toho jsem vypadala. Posmival se mi i nejaky par v metru.

Ted ale cekam na to korejske kure a mozna i reaktivuju Netflix. Mam dva dny na rehabilitaci a ocividne jsem to pojala jako misi likvidace jak meho organizmu tak meho intelektu. Oba dva uz jsou ale stejne zhuntovani, a to je jenom zacatek. Tak s radosti do kurete a, doufejme, dalsich eskapad. Nezakrnovani prece jen jisti Marc Chagall v muzeu a rozecteny Dostojevskij. 

PS: kure prave dorazilo a rozvazejici pan se me zdvorile otazal: Dobry den slecno, vy jste si objednala korejske kure od The Basak? Kazdy usmev na tvari a snaha lidi okolo mi tu (krome mych satirickych poznamek v hlave) dodava odvahu prekonavat ty silenosti. A dokonce mi i do tasky zdarma pridali marinovany daikon, pricemz nalev chutna jako neprekonatelny salatovy nalev me maminky. Jupi J

*Je to k nevire, ale po asi milionu let sve existence, Redbull zaznamenal, ze jeho napoj s chuti preslazene rozzvykane zvykacky Hubba Bubba, je nepitny. Proto prisel na svet s limitovanymi edicemi, ktere se dokonce daji pit. Vyzkouseno v industrialnim mnozstvi.

pondělí 16. ledna 2017

Hotovo! B.C.L., LL.B. je v kapse!

Bohuzel mi na tento blog zbyva uz tak malo casu, ze jen jednou za uhersky rok zabranim jeho zruseni publikaci ohledne nejake mikro nebo mega zmeny v behu me kazdodenni rutiny, nebo zase zrekapituluju, jak jsem si tu porad nezvykla na zimu, bigotnost a diskriminaci.

Dneska ale pisu s radostnou novinou, prestoze jsem (jak jinak nez) znavena kazdodennim navalem prace od Quebecke pravnicke komory, ktera mi tu dovoli vykonavat slusnou zivnost jen za predpokladu, ze me v kvetnu pri zkousce nevyradi z provozu a neprohlasi za nehodnou pravnicke profese, jako to kazdorocne dela padesati procentum zoufalych studentu. 

At uz je vysledek v kvetnu jakkoliv sklicujici, dovolim-li si vyjimecne a kratkodobe k zivotu pristupovat à la carpe diem, musim se uprimne zaradovat a projevit vdek vsem, kteri mi primo i neprimo dodavali energii a drzeli mi palce. Za me jmeno jsem totiz pridala dalsi dva tezce zaslouzene tituly a McGill si prida me vecne zkomolene jmeno na seznam svych absolventu. Z anglofonni instituce se vracim do frankofonniho sveta, abych svedla boj s jiz treti vzdelavaci instituci teto provincie, a to s nutnou a nenavidenou pravnickou komorou. I kdyz uz si pripadam jako vecny student, starec a kostitras, svetlo na konci tunelu zacina byt videt. Tak sbiram posledni sily a hodlam se k nemu v kvetnu doplazit.


Z totalne porouchane zimy ve znameni hokejoveho naledi, s oknem vypadenym z ramu a jako dusledek s nelidskou domaci teplotou Vas srdecne zdravim a dekuji za podporu!

středa 16. prosince 2015

Par duvodu k pesimismu, par duvodu k optimismu



Moje kanadska zkusenost, ktera se postupne promenila, aniz bych to planovala, v muj kanadsky zivot, se v poslednich dvou mesicich zdala obzvlast nezvladnutelna, a v ramci zamazavani stop jsem zvazovala zruseni blogu. Ostatne na nej nemam vubec cas a uz asi ani neni to, co byval. Ale - prestoze me zitra ceka zkouska z danoveho prava, jehoz nepochopitelna nomenklatura me strasi i v noci, a prestoze se uz dva mesice srovnavam s myslenkou, ze Kanade budu nadale muset celit sama, se statusem single - budu se snazit prezit i tohle a videt veci s nadhledem. K tomu mi ostatne tento blog casto slouzil a k tomu byl i zalozen. Kdyz jsem do Kanady v roce 2010 prijela uplne sama, se dvema kufry a priruckou "Montreal za sedm dni", a par dni jsem nemela ani s kym promluvit, muj blog mi tuhle socializaci nahrazoval. A spousta z Vas me tehdy podporila a pomohla mi tu vydrzet az doted. 

V lete jsem pracovala, a diky Bohu nadale pracuji, v jedne z nejlepsich a nejvetsich kanadskych pravnickych firem. Za par mesicu jsem se naucila vic nez za 5 let na vysoke a navstivila jsem vic luxusnich podniku nez za 25 let zivota. Mela jsem moznost aplikovat pravidla etikety, ktera se zdala vysadou bohatych, jako treba pouzit spravny pribor, spravne ulozit ubrousek na kolena, a jine neuveritelne zbytecne ale zabavne veci ;) Koupila jsem si nove auto a nove zaridila byt. Takze tech pozitivnich veci je tu spousta. A to ani nemluvim o tom, ze se stal zazrak a v Kanade nesnezi. Kanadani uz jsou z toho znacne nervozni a moderator televiznich novin obcas atakuje moderatora pocasi, jako by o tom moderator pocasi rozhodoval. Moderator pocasi mozna za ta leta moderovani nadobyl dojmu, ze o tom skutecne rozhoduje, protoze reaguje se zahanbenim. To me vede k tomu, ze jsem si koupila i televizi a zacinam se tak znacne priblizovat civilizovanemu svetu :) Po osmi letech bez televize jsem uz ani nevedela, k cemu se pouziva ;) 

Vsimla jsem si take, ze je v Kanade vic a vic Cechu. Jedna slecna na vymene je i v me tride. V dubnu tu bude o jednoho nenahraditelneho Cecha navic, protoze za mnou prijede tatinek, ktery mi v mych patnacti letech, kdyz jsem poprve letela letadlem, jako vzdy sama – tehdy do Parize, rikal, ze on uz v zivote letadlem nikdy nepoleti. Dnes uz je rodina Vrtkova na letistich temer duverne znama ;) Takze zivot nam mozna (rekla bych dokonce spis “pravdepodobne") chysta cestu, kterou jsme si ani zdaleka neplanovali. Ja jsem taky netusila, ze budu jednou pravnikem v Kanade. 

Kazdopadne, abych ukoncila tento prispevek s pesimismem mne vlastnim, tim pravnikem nebudu, pokud zitra podelam danove pravo, pozitri mezinarodni obchod, nebo v utery imigracni pravo. Takze zpet k uceni… 

Dekuju vsem, kdo na muj blog jeste obcas zavitaji, a preju Vam krasne Vanoce. Verte, ze ty ceske s rodinou jsou opravdu ta nejlepsi varianta Vanoc.


neděle 29. března 2015

Servirkou stale ne.


Pred ctyrmi lety me Quebec “nechtel za servirku, barmanku ani stazistku,” jak jsem psala v jednom z mych prvnich prispevku na tomto blogu. Mozna se ale blyska na lepsi casy. Tedy, abych to uvedla na pravou miru, za servirku ani barmanku me Quebec nechce dodnes a tyto profese se stavaji v mych ocich nedostupnymi asi tak jako pozice reditele svetove banky nebo sultana. Ale co se stazistky tyce, mam mozna lepsi vyhlidky :) Po sesti mesicich hledani, tedy presneji temer celonarodniho patrani po stazi, jsem totiz dostala vybornou nabidku. Zatim jsem ve fazi vychutnavani uspechu. Ale nebojte se, nebyla bych to ja, kdybych uz nemirila do stadia paniky zpusobene mym vlastnim nafukovanim a prehanenim mych nedostatku. Bude to ale perfektni zkusenost a jsem moc rada, ze to vyslo.

A k tomu jsem prvne v zivote vyhrala nejaky hodnotny darek (to znamena s hodnotou vetsi nez darkove pytlicky na westernovem dnu, plne provazku a kozenych poutek): poukaz na znackove boty v hodnote 500$ od jedne pravnicke firmy. A jak pravilo motto souteze, “obula jsem se do sve kariery”. V lete zacinam s nekolika novymi pary bot, na ktere bych pravdepobne jeste nejaky ten cas nemela. Takze od leta si vykracuju s optimismem a perfektne padnouci obuvi. 

V ramci hledani staze jsem, mimo jine, navstivila prvne v zivote hotel Ritz a jeho restauraci. Krome toho, ze me chteli oblekat do kabatu, coz se mi zdalo s mou obrovskou neelegantni zimni bundou znacne nemistne, se nastesti zadna trapnost neuskutecnila. Jidlo bylo vynikajici a vsichni tam byli mili. Jednou tam vezmu celou rodinu, i kdyz nam stejne bude vsem nejlip na nejobycejnejsich mistech, hlavne kdyz tam budeme spolu.

V Kanade se uz jaro rve o slovo: zmizelo naledi a dokonce dlouho neprasklo vodovodni potrubi. U Place Ville Marie jsem dnes videla pucet silne zelene listky tulipanu. Zkratka, opravdu se blyska na lepsi casy :)


středa 4. března 2015

Prilis vody ve skupenstvi pevnem, zadna voda ve skupenstvi kapalnem


Motivujici snehulak na zacatku zimy
Uz cele ctyri dny nam netece voda. Udivuje me, ze to nikoho nevyvadi z miry a Montrealane (ti, kteri vodu maji) solidarne opakuji, ze letos byla velika zima, a tak popraskaly vodovody. Letos sice byla hrozna zima, ale moc dobre si vzpominam na lonskych -30, kdy mi zmrzly rasy, a voda byla. Paradoxne me ma uklidnit argument, ze nektere oblasti jsou udajne bez vody uz dva tydny. Zkratka mi zustava rozum stat, asi tak jako pri nekterych zcela nevysvetlitelnych postupech administrativy ve Francii. Tak jsem uz druhy den exilovana na jiznim pobrezi. Tedy exodus z centra quebecke metropole s nejvyssimi najmy v Montrealu do mista, kde radeji ani nevychazite z domu, protoze je tu zhruba tri sta naprosto stejnych domku, ulic a aut, ze byste cestu zpet uz nikdy nenasli. Ale aspon je tu klid :) I kdyz s frustraci hodnou unoroveho cekani na zapnuti topeni na francouzskych internatech tu cekam, co nastane priste a bude to pripadat divne jenom mne. Mozna prave to topeni, nebo treba zacnou zimou praskat okna, nebo dokonce zdi. Prestoze uz jim druhy den v kuse fastfood a pripadam si ze jsem jiz zcela konvertovala ke kanadske strave, kanadskou naturu ocividne jeste zcela nemam. Protoze ctyri dny bez vody toleruju jen s velkou davkou ceskych nadavek v hlave. 

Avsak par dobrych zprav tu prece jenom je. 

Zaprve, dneska je poprve venku nula stupnu a zacinam si delat nadeje, ze brzo skonci obdobi neoprenovych bot a tezkych kabatu. A taky ze nam z bytu zmizi priserna vanicka na okapavani snehuli. Letosni zima byla opravdu strasna, ponevadz jsem -19°C povazovala za razantni otepleni. 

Taky musim s radosti oznamit, ze jsem tu uz skoro ridickou. Kdyz jsem se kolem Vanoc podivala na svuj cesky ridicak, oznamujici, ze uz jsem temer sedm let ridic, zastydela jsem se, protoze moje ridicske umeni tomu absolutne neodpovida. Tak jsem si obvolala kanadske autoskoly a SAAQ, protoze muj cesky ridicak tu neplati. Nastesti je tu “uznan” ale musi byt “vymenen” (mezinarodni ridicak plati jen 6 mesicu), coz spociva v uspesnem slozeni teoretickeho a praktickeho testu. Tedy, usterite 800$ za zbytecnou autoskolu. Koupila jsem si knizky a zacala jsem se sporadicky ucit. S prekvapenim jsem prisla na to, ze pravidlo, ktere jsem doted oznacovala za “Kahirskou anarchii” a povazovala jsem jej za vymysl meho manzela, tu skutecne plati: na krizovatce ma prednost ten, kdo do krizovatky prijel jako prvni. Nechapu, jak to tu muze fungovat. Snad krome Chorvatu jsem nikdy nevidela mene tolerantni ridice, nez v Montrealu. Ale funguje to. Test jsem udelala snad zazrakem. Testy na ostro byly naprosto odlisne od testu na internetu a odpovedi na otazky se nenachazely nikde v mych dvou knizkach. Ale prosla jsem. Z nepochopitelnych duvodu se prede mnou sedici byrokrat na magistrate rozhodl oficialne zatajit jak me astma, tak mych skoro 5 dioptrii a uvedl, ze nemam ani dychaci problemy, ani vadu oci. Ted cekam, az budu mit trochu vic casu na praktickou zkousku. Zatim jsem “apprenti conducteur” a muzu ridit jenom s nekym, kdo uz ma delsi dobu ridicak. Patrick se mnou obcas ztraci nervy, kdyz zastavim uprostred krizovatky. Semafory jsou tu totiz az za krizovatkou, na coz si nemuzu zvyknout. Celkove mam ale radost, ze jsem se po peti letech k tomu ridicaku dokopala a Kanada pro me bude celkove dostupnejsi. Uz se tesim na leto. Jesteze je tu benzin levnejsi nez v CR. 

A dalsi milou zpravu nakonec : muj blog, na ktery bohuzel uz skoro nepisu, ma stale prumerne 30 navstevniku denne, z cehoz mam obrovskou radost a dekuju vsem vytrvalcum :)